Tibetan Terrier

Overview

What is the Tibetan Terrier like?

Temperament and activity

Temperament

Tibetský teriér je pes plný energie, který se hodí do aktivní rodiny, protože má velmi rád pohyb, přestože v názvu má „teriér“, tak je potřeba si uvědomit, že je to hlavně pastevecký pes se smyslem pro zodpovědnost. Venku se nemusíte bát pustit ho na volno, protože se bude držet u vás. Vzhledem k tomu, že je zvyklý hlídat stáda, tak lovecký pud nemá příliš vyvinutý.

Je to ideální společník do rodiny s dětmi, ke kterým se chová velmi mile. Nemá problém vycházet ani s ostatními domácími zvířaty, ale je ideání pokud s nimi žije od štěněčího věku, aby si na sebe mohli vzájemně zvyknout. K ostatním psům může být trochu temperamentnější. Je to dobrý hlídač, takže na nově příchozí vás vždy upozorní a k cizím je rezervovaný.

Výcvik není složitý, protože tibeťan je inteligentní a učenlivý. Svou rodinu má moc rád a bude poslouchat všechny. Výchova by měla probíhat s citem, ale dostatečně důsledně. Toto plemeno umí být samostatné, proto je potřeba mu ukázat, kdy to není žádoucí. Nemá rád samotu a nejraději bude neustále s vámi, od mala ho musíte učit, že musí vydržet doma sám, než přijdete z práce, aby třeba neobtěžoval sousedy štěkotem, nebo vám neničil interiér. Ale je velmi chápavý a moc dobře bude vědět, co se od něj očekává.

Needs and requirements

Tibeťák je velmi přizpůsobivé plemeno a šťastný bude všude, kde může být se svým páníčkem. Co se týká bydlení, tak s vámi může bydlet v bytě i domku se zahradou, ale pozor, není vhodné, aby měl svůj kotec, kam ho budete zavírat. Tibetský teriér potřebuje hlavně vaši lásku a kontakt s vámi. Nemá rád samotu, ale naučí se váš režim, a když budete muset do práce, počká, než přijdete domů.

Je to aktivní pes, který má velmi rád pohyb, ale nemusíte s ním nutně chodit běhat. Pro jeho milou povahu si jej často pořizují senioři. V tom případě je nutné nechat ho na procházce pořádně proběhnout, nebo vydovádět s jinými psy – je nekonfliktní a rád se zapojí do každé hry.

Care and nutrition

Care

Tibeťák je dlouhosrsté plemeno, takže rozhodně budete muset alespoň 2krát týdně sahat po kartáči a pořádně rozčesávat, aby se na srsti netvořily chuchvalce, které už nikdo nerozčeše, a pomohou jen nůžky. Není nutné často šamponovat, jelikož srst má relativně samočistící schopnost, ale pokud se už rozhodnete umýt, tak nezapomeňte i na použití vhodné kosmetiky, která bude o srst pečovat. Pokud máte doma výstavního jedince, tak bude péče o srst náročnější a je vhodné se poradit s chovatelem, co všechno to obnáší. Kontrolovat byste měli srst v uších a také mezi polštářky, a v případě potřeby zkrátit.

Důležité je pěčovat o chrup, nejlepší je zuby mechanicky čistit speciálním kartáčkem, na to byste měli svého psa zvykat od štěněčího věku. Zabráníte tak usazování plaku a následnému vzniku zubního kamene. Používat můžete i různé doplňky stravy, oblíbená je mořská řasa kelpa.

Dalším bodem péče je kontrola délky drápků. Je potřeba je pravidelně zastřihovat, aby nepřerůstaly a neznesnadňovaly psovi chůzi. Na stříhání slouží speciální kleštičky. Určitě by měly být součástí vaší výbavy, ale pozor, většina psů nemá stříhání drápů v oblibě, proto je na to zvykejte od útlého štěněčího věku, abyste s tím v dospělosti neměli starosti.

Health and breeding

Health

Průměrná délka života: 13 - 15 let

Tibetský teriér není příliš náchylný na nemoci. Co se týká genetických onemocnění, tak ty, které se u tibeťáka objevují, jsou u chovných jedinců testovány. Pokud si tedy koupíte štěně po rodičích, kteří jsou v pořádku, pravděpodobnost výskytu nemoci je nízká, ale genetika je mocná čarodějka a geny mohou přeskočit i nějakou generaci.

Co se týká pohybového aparátu, tak je to dysplazie kyčelního kloubu. V současné době je také doporučení testovat luxaci patelly (čéšky), která se vyskytuje hlavně u menších plemen, ale k uchovnění to zatím není povinné.

Dále se provádějí vyšetření na dědičné oční vady, které dříve nebo později vedou k oslepnutí psa. U očí ještě zůstaneme, objevit se může primární luxace oční čočky, což je v podstatě vychýlení čočky, ale výskyt podněcujícího genu se dá snadno ověřit vyhotovením DNA profilu, stejně jako u onemocnění neuronální ceroidní lipofuscinózy psů, což je neurologická degenerativní choroba, která ničí nervové buňky. Pokud má jedinec výsledek „clear“, tak je čistý a gen nenese, ale může být také přenašeč „carrier“, v tom případě musí být při chovu spojen s protějškem, který je čistý. U štěňat se pak tyto nemoci neprojeví, maximálně budou přenašeči.

History and origin of the breed

Historie tibetského teriéra sahá opravdu hluboko. Psi podobného typu se chovali v oblasti Himalájí, a to konkrétně v tibetských klášterech, kde byli bráni za posvátné. Jednalo se o bíle zbarvené psy, kterým se říkalo sengge, což znamená sněžný lev. Sloužili jako dar a měli přinášet štěstí, nebylo možné si je koupit. Věnovali se také své hlavní činnosti, a to pastevectví, ale postupně je nahrazovali odolnější psi typu mastifa, kteří dokázali stádo chránit i před predátory.

První tibetští teriéři se do Evropy dostali až ve 20. století. Prvního tibeťáka přivezla, konkrétně do Anglie, paní doktorka Greigová, která ho dostala darem, když působila v Asii a zachránila život pacientce. Plemeno se jí velmi zalíbilo a podařilo se jí dostat i psa a mohla tak odchovat první štěňata. První vrh se narodil v roce 1924 a později si Greigová založila chovatelskou stanici a dále se chovu tibetských teriérů věnovala.

Angličani však tibeťáka špatně pojmenovali jako teriéra, a to na základě jeho temperamentu, i když s teriéry nemá nic společného. Je příbuzný s jiným chrámovým psem – lhasa apso, a proto by jeho správnější pojmenování znělo pravděpodobně tibet apso (ale ve 20. století jste mohli slyšet i lhasský teriér).

Do České republiky byli první tibetští teriéři importováni až v roce 1972 a od té doby stoupá jejich obliba, i když je stále řadíme spíše k málopočetným plemenům.

Appearance and varieties

Official standard

Easily confused with

Lhasa Apso Velmi podobný je psík pocházející také z Tibetu, a to lhasa apso. Historie obou plemen je provázaná a patří do stejné skupiny FCI ke společenským plemenům. Lhasa apso je znatelně menší, ideální kohoutkovou výšku má stanovenou na 25 cm. U tibeťáka je výška v kohoutku 36 až 41 cm. Srst je na první pohled velmi podobná, a to i ve zbarvení. Obě plemena mají hustě osrstěný ocas nesený nad hřbetem, který může být zakončený háčkem.

Pekingský palácový psík Pekingský psík je také společenské plemeno, na rozdíl od tibeťáka je výrazně menší, i když kohoutkovou výšku standard neudává, najdeme tam však hmotnost a ta je kolem 5 kg. Palácoví psíci jsou malí, mohutní a zavalití. Mají hustou srst s límcem a připomínají malého lva. Zbarvení je přípustné ve všech barvách kromě hnědé a albínů, jedinci mohou být i vícebarevní.

Havanský psík Havanský psík nepochází z Asie, ale to neznamená, že na první pohled není tibeťákovi podobný. Spojuje je hlavně dlouhá srst a podobné vzezření. Havaňák má kohoutkovou výšku od 23 do 27 cm a tibeťan od 36 do 41 cm. Havanský psík se vzácně vyskytuje v čistě bílé barvě, spíše je plavý, černý, hnědý, tabákový či rudohnědý a připouští se tříslové znaky.