Nemecký špic

Prehľad

Aký je Nemecký špic?

Povaha a aktivita

Povaha

Německý špic si získal obrovský okruh obdivovatelů velmi záhy a dosud patří mezi nejvíce populární plemena v Evropě a v trpasličí formě také v USA. Rozhodující úlohu přitom dozajista hraje široká variabilita velikostních a barevných rázů. Právě tento fakt, tato praktická univerzálnost plemene, hraje do karet lidem toužícím jak po vzrostlém psovi do rodinného domu, tak po maličkém mazlíčkovi do městského bytu.

Většinu příznivců plemene spojuje fascinace skvostnou srstí tohoto psa, která patří k jeho prvotním identifikačním znakům a dodává vzezření psa zcela nepřehlédnutelný půvab a vysokou atraktivitu. Němečtí špicové jsou ovšem neméně milováni také pro svůj nezdolný temperament. I když se v detailech mohou do jisté míry povahově lišit, všem těmto psům je společná nápadně živá povaha, jsou to psi sršící mohutným elánem.

Pro společenského špice, jenž je velmi fixován na svou lidskou smečku, je typická ostražitost a jistá nedůvěřivost k cizím příchozím. Tito sebejistí psi jsou vesměs perfektními hlídači, kteří pečlivě ohlásí každého vetřelce pronikavým štěkotem. Ten může při nesprávné výchově přejít do poněkud obtěžující formy, obzvláště u menších rázů plemene.

Němečtí špicové jsou velmi hraví a učenliví. Nelibují si v toulkách, dokonce i sklony k lovu, patřící k velkým neduhům mnohých psích plemen, jsou jim cizí. Zpravidla vycházejí skvěle s ostatními zvířaty, ale občas můžou trpět jakýmsi pocitem velikášství. Pro jejich bezproblémový vztah s ostatními domácími mazlíčky je podstatná důkladná socializace v raném věku. To samé platí i o jejich vztahu s dětmi.

Potreby a nároky

Německý špic je velmi učenlivý, vzácně mohou při jeho výcviku nastat potíže, neboť nesnáší dril a nudnou rutinu. Nejlepší volbou je výcvik založený na pozitivních metodách, proložený zábavnými hrami a jinými lákavými aktivitami. Právě taková forma výchovy platí na veselého špice nejlépe. Citlivý výcvik s absencí trestů prohlubuje silnou fixaci na svého pána, která je pro špice charakteristická.

Co se týče umístění psa, zejména menší formy Německého špice jsou vhodné výhradně k chovu v bytě či domě. Ani pro velkého špice není kotec dobrou variantou, protože potřebuje být v neustálé blízkosti chovatele a jeho rodiny.

Starostlivosť a výživa

Starostlivosť

Ten, kdo hledá psa naprosto nenáročného na údržbu, by měl na Německého špice hodně rychle zapomenout. Není to pes vhodný ani pro potencionálního chovatele, který tvrdě lpí na naprosto vzorném pořádku ve svém interiéru, i když línající osrstění Německého špice z drtivé většiny odchytí kvalitní kartáč, pokud je pes řádně vyčesáván alespoň dvakrát do týdne.

Srst tohoto psa vyžaduje pravidelnou péči, na kterou je nutné ho navyknout již od brzkého věku. Někteří jedinci mohou úpravu srsti totiž špatně snášet a s pokročilejším věkem se navyklá averze k celé úpravné proceduře spíše prohlubuje. Špice není třeba pravidelně koupat, ale měla by být pravidelně zastřihávána srst na tlapkách a na uších.

Vzhledem ke zvýšeným sklonům k tvorbě zubního kamene je užitečné průměrně dvakrát týdně vyčistit svému psovi zuby speciální zubní pastou a miniaturním měkkým kartáčkem. Každý týden preventivně kontrolujeme zevní zvukovod, zda se v něm nenachází špína či se nevytváří zánět. Delší drápky na tlapkách vyžadují opatrné zastřižení.

Zdravie a chov

Zdravie

Průměrná délka života: 13 – 15 let.

Zástupci tohoto plemene se v porovnání s ostatními psy hojně dožívají úctyhodného věku. Přesto se také u Německého špice vyskytuje řada chorob, které tyto činorodé psy sužují častěji než ostatní. Stejně jako mnohá menší plemena jsou především malí a trpasličí špicové náchylní k luxaci patelly. Dalším nepříjemným onemocněním podobného typu je dysplazie loketního kloubu. Německý špic může mít sklony k různým formám alergií, včetně potravinových. Zcela výjimečná nejsou bohužel ani oční onemocnění. Mnoho psů tohoto plemene sužuje zubní kámen a problémy s dásněmi, především v pokročilejším věku. Spíše ojediněle se u německého špice vyskytuje epilepsie.

História a pôvod plemena

Toto pozoruhodné plemeno má za sebou velmi dlouhý a pestrý historický vývoj. Pokud bychom pátrali po nejpůvodnějším domestikovaném typu psa, Německý špic by byl velmi vážným kandidátem na tuto pozici. Za nejstaršího blízkého příbuzného Špice je považován tzv. Bažinný pes, jehož kosterní pozůstatky byly nalezeny především v oblasti dnešního Švýcarska a pocházejí z dávného období paleolitu. Z plemen, která existují dodnes, jsou s Německým špicem úzce spřízněni například Norský losí pes či Samojed.

Předkové dnešních Špiců doprovázeli člověka už v mladší době kamenné. Již tehdy se tito psi vyznačovali charakteristickým klínovitým tvarem hlavy, špičatým čenichem, ušima trojúhelníkovitého tvaru a překlopeným, bohatě osrstěným ocasem - rysy naprosto typickými pro tento druh psa. Původně byli Němečtí špicové pravděpodobně využíváni jako pastevečtí psi v roli strážců rozsáhlých ovčích stád. Postupně se z jejich řad profilovali spolehliví hlídači domácností a oblíbení společenští psi.

Špicovití psi se vyskytovali v mnoha evropských zemích včetně Holandska, kde byl jako věrný společník loďařů chován šedavě zbarvený Keeshond. K hlavnímu vývoji Německého špice však, jak již název napovídá, došlo na území dnešního Německa. V různých částech Německa přitom chovatelé preferovali odlišnou velikost a zbarvení psa. Tak bylo kupříkladu ve Westfálsku možné spatřit nejčastěji hnědého špice, ve Württembersku černého a v Pomořansku bílého.

Pomořansko je navíc spojeno se vznikem nejmenšího ze špiců, Pomořanským (trpasličím) špicem. Podle některých badatelů má po tomto kraji jen své přízvisko, neboť jeho cílevědomé šlechtění údajně probíhalo v Anglii. Každopádně byl původně Trpasličí špic větší, než jak ho známe dnes. Postupně bylo docíleno miniaturizace plemene a různých barevných rázů, které jen zvýšily již tak značnou atraktivitu plemene. K oficiálnímu ustanovení velikostních a barevných rázů Německého špice došlo v roce 1906.

První svébytný klub chovatelů špiců v Německu vznikl již v roce 1899. V USA byl tamější klub založen roku 1911, necelých dvacet let poté, co bylo plemeno do zámoří poprvé dovezeno. Zajímavostí je, že uznáván je zde pouze Trpasličí špic pod názvem „Pomeranian“ a Holandský keeshond, přičemž velikostně spadají někteří jedinci v kategorii Pomeraniana do evropského rozmezí malého špice.

Vzhľad a variety

Variety

Oficiálny štandard

Možná zámena

Švédský laponský pes Zástupci tohoto starobylého plemene mohou dosahovat výšky jen o pár centimetrů větší než velký Německý špic, přičemž ani hmotnostně se od něj příliš neliší. Na první pohled s ním mohou proto být snadno zaměnitelní, a to především díky bohaté srsti, špičatému tvaru čenichové partie a trojúhelníkovitým vztyčeným uším, charakteristickým pro špicovitá plemena. Přesto se liší v rozhodujících tělesných proporcích. Švédský laponský pes má totiž obdélníkový tvar těla.

Finský špic Finský špic je velikostně podobný velkému Německému špicovi, má však o poznání kratší srst a šlachovitou postavu. Liší se v první řadě svým využitím – narozdíl od Německého špice je Finský špic rozený lovec, který se ve své rodné zemi používá jako vynikající pracovní pes do dnešních dnů. Tento pes není tak fixován na svého pána, naopak dokáže být velmi nezávislý.

Samojed Samojed se vzhledově taktéž blíží velkému Německému špicovi, ale výškou ho převyšuje až o deset centimetrů a hmotností i o dvanáct kilogramů, což již představuje poměrně výrazný rozdíl a proto je možné většinou robustnějšího Samojeda při bližším pohledu rozeznat. Oproti Německému špicovi se překrásný Samojed vyskytuje výlučně ve sněhobílé barvě.

Japonský špic Japonský špic je pečlivě miniaturizovaným Samojedem, který byl v Japonsku oblíben především v 50. letech minulého století. Velikostí se blíží střednímu Německému špicovi, krom výšky vykazuje i další společné fyzické znaky, tolik příznačné pro špicovitá plemena. V porovnání s Německým špicem má ale poněkud odlišný poměr kohoutkové výšky a délky těla.