CZ CZ — Czeski SK SK — Słowacki DE DE — Niemiecki AT AT — Niemiecki PL PL — Polski HU HU — Węgierski FR FR — Francuski IT IT — Włoski ES ES — Hiszpański PT PT — Portugalski NL NL — Niderlandzki BE BE — Niderlandzki LU LU — Francuski IE IE — Angielski DK DK — Duński SE SE — Szwedzki FI FI — Fiński EE EE — Estoński LV LV — Łotewski LT LT — Litewski RO RO — Rumuński BG BG — Bułgarski HR HR — Chorwacki SI SI — Słoweński GR GR — Grecki CY CY — Grecki MT MT — Maltański GB GB — Angielski
Wszystkie rasy

Berneński pies pasterski

Grupa FCI 2 — Pinczery i sznaucery, molosy i szwajcarskie psy pasterskie Wzorzec nr 45 Olbrzymie
Kliknij gwiazdki i oceń, jak bardzo podoba Ci się ta rasa. Pokazujemy średnią ze wszystkich głosów odwiedzających.
Berneński pies pasterski

Przegląd

Výška v kohoutku psi: 67 cm, fenky: 62 cm
Hmotnost psi: 50-60 kg, fenky: 40-50 kg
Délka života 7 - 9 roků
Země původu Švýcarsko
Vznik plemene starověk, konec 19. století
Původní využití Hlídací pes, hlídání dobytka, tažný pes

Jaki jest Berneński pies pasterski?

Pes vhodný

Pro začátečníky Pes vhodný pro začátečníky Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. Toto plemeno je vhodné ty, kteří už mají alespoň základní zkušenost s výchovou psa.
Do bytu Pes vhodný do bytu Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí. Tento pes se do bytu vůbec nehodí. Potřebuje výběh na zahradě.
Pro pobyt venku Pes vhodný na zahradu Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi. Toto plemeno se hodí pro celoroční pobyt venku, bez problémů může bydlet v kotci.
Pro alergiky Pes vhodný pro alergiky Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích. Toto plemeno není pro alergiky vůbec vhodné.
Pro seniory Pes vhodný pro seniory Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. Tento pes se příliš pro seniory nehodí.
K dětem Pes vhodný k dětem Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. Toto plemeno miluje děti a při dobré výchově má s nimi výborný vztah.
K jiným psům Pes vhodný k jiným psům Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene. Toto plemeno se s ostatními psy snese, ale vyloženě jejich společnost nevyhledává. Se psy, které zná již dlouho, za předpokladu dobré výchovy vychází.
Ke kočkám Pes vhodný ke kočkám Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu. Tento pes se s kočkami dokáže tolerovat, ale vše záleží na výchově.
Na psí sporty Pes vhodný na psí sporty Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. Toto plemeno není vhodné pro všechny aktivity, ale jistě s ním v některé disciplíně najdete uplatnění.
Na dlouhé tratě Pes vhodný na dlouhé tratě Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní. Toto plemeno se příliš na dlouhé túry nehodí.

Přizpůsobivost

Snáší samotu Jak pes snáší samotu Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově. Tento pes nemá samotu rád, a proto se hodí pro lidi, kteří s ním mohou být většinu času doma.
Chladné počasí Jak pes snáší chladné počasí Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci. Tento pes miluje chladné počasí a při nižších teplotách začne ožívat, může celoročně pobývat venku.
Teplé počasí Jak pes snáší teplé počasí Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu. Tento pes snáší teplo špatně, přes léto je pro něj vhodné chladné a stinné místo.
Citlivost Jak je pes citlivý Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. Tento pes je citlivý, ale zbytečné přecitlivělosti se bát nemusíte.

Vycvičitelnost

Učenlivost Jak je pes učenlivý Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely. Tento pes se učí dobře.
Inteligence Jak hodně je pes inteligentní Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. Toto plemeno je velmi chytré.
Žvýkací pud Jak hodně pes rád kouše věci Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa. Tento pes sice rád žvýká, ale pokud vymezíte hranice a dopřejete mu dostatek hraček, tak se o své věci bát nemusíte.
Lovecký pud Jak má pes silný lovecký pud Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou. Toto plemeno má lovecký pud vyvinutý, ale omezí se spíše na prohánění ptáků, záleží ovšem na vaší výchově.
Štěkání a vytí Jak hodně pes štěká Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. Toto plemeno vám dá najevo, když se mu něco nelíbí, ale zbytečně neštěká.
Energie Jak je pes energický Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu. Toto plemeno má dostatek energie na mnoho aktivit, ale rádo vám pak bude dělat společníka na gauči.
Hravost Jak je pes hravý Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí. Toto plemeno je hravé a rozhodně se s ním nebudete nudit.
Hlídač Jaký je pes hlídač Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk. Toto plemeno může být dobrým hlídačem.
Potřeba cvičit Jak hodně potřebuje pes cvičit Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat. Toto plemeno je snadno vycvičitelné, takže stačí lehký výcvik.

Zdraví a péče

Línání Jak hodně pes líná Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem. Toto plemeno líná téměř pořád, srst musíte často vyčesávat.
Slintání Jak hodně pes slintá Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. U tohoto plemene se nemusíte bát zvýšené produkce slin.
Snadná péče Jak snadno se o plemeno pečuje Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. Péče o tohoto psa není tolik náročná.
Zdraví Jak je pes zdravý S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů. Tento pes může snadno onemocnět
Sklon k obezitě Jak je pes náchylný k obezitě Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci. Tento pes může trpět obezitou, a proto dbejte na kvalitní stravu.

Ostatní

Popularita Jak je pes oblíbený Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví. Tento pes je u nás velmi rozšířený a jistě jste jej na ulici ve vašem městě již potkali.

Ciekawostki

  • V rodném Švýcarsku se bernský salašnický pes používal k tažení vozíku s mlékem, sýry či jiným zbožím na prodej, čímž svému majiteli podstatně ulehčoval práci. Tato praxe byla zaznamenána okolo roku 1860 a obrázek bernského salašnického psa, zapřaženého za mlékárenský vozík uprostřed čisté alpské krajiny, se stal nedílnou součástí švýcarského koloritu. Dříve pracovní povinnosti jsou dnes pro moderní zástupce plemene příjemnou zábavou. Bernský salašnický pes se většinou s velkou radostí účastí závodů v tahání vozíků.

Charakter i aktywność

Charakter

Bernský salašnický pes sklízí zasloužený obdiv nejen pro svůj přenádherný vzhled, ale také pro svou milou a veselou povahu. Tento pes je zdravě sebevědomý, inteligentní, klidný a dobromyslný, jako stvořený pro život uprostřed velké rodiny, v jejímž rámci respektuje všechny její členy včetně dětí, kterým může být skvělým kamarádem. Dokáže být dobrým hlídačem, ale velmi špatně snáší odloučení od své lidské smečky, se kterou potřebuje žít v těsném semknutí, rozhodně se tedy nehodí pro osamělý život v kotci. Bernský salašnický pes je pro své povahové přednosti úspěšně používán v záchranářských týmech a při canisterapii.

Ruch i aktywność

Toto plemeno potřebuje dostatek pohybu a prostoru. Vzhledem ke své mohutnosti se rozhodně hodí spíše do rodinného domu se zahradou než pro život v těsném městském bytě, kde by bernský salašnický pes prostorově strádal. Zcela ideální je pro tohoto huňatého psa celoroční umístění venku, s možností kdykoliv se po libosti proběhnout, avšak zároveň v kombinaci s úzkým sepětím s rodinou. Bernský salašnický pes nevyžaduje vysoce dynamické procházky, proto je vhodný i pro méně sportovně založené chovatele. Ti mu však musí poskytnout každodenní možnost pohybu ve formě sice pozvolnějších, ale dostatečně dlouhých vycházek a dostatek prostoru pro jeho fyzické vydovádění formou hry nejlépe v podobě výběhu na zahradě. Někteří zástupci tohoto plemene mají velmi kladný vztah k vodě, plavání je proto další možnou pohybovou aktivitou.

Pozor ale, ne všichni berňáci vodu milují. Mezi chovateli jsme udělali průzkum a názory se hodně lišily. Zhruba 26% psů vodu miluje, dalších 26% vodu nemá rádo a cca 48% berňáků snese vodu pouze po břicho :-)

Pielęgnacja i żywienie

Pielęgnacja

Výchova bernského salašnického psa probíhá zpravidla bez obtíží, neboť se jedná o mírné, učenlivé, dobře ovladatelné a vyrovnané plemeno. Přesto potřebuje tento pes důslednost a kvalitní základní výcvik, aby byl v dospělosti snadno ovladatelný. Při zanedbání péče v oblasti výcviku se u bernského salašnického psa může rozvinout značná tvrdohlavost.

Srst bernského salašnického psa vyžaduje důkladnou a pravidelnou péči. Každý týden je třeba ji nejprve opatrně rozčesat a poté velmi pečlivě vykartáčovat. Při nedostatečné péči má srst tohoto plemene tendenci žmolkovatět, následná péče se pak může stát pro psa zdrojem bolesti. Není záhodno péči o srst bernského salašnického psa v žádném případě opomíjet. Pozornost vyžadují i polštářky tlap psa, mezi kterými někdy vyrůstá přebytečná srst znesnadňující pohyb.

Jistou daň za vzhled nápadně podobný obrovskému plyšovému medvědovi představuje výrazné línání a všudypřítomné chlupy, se kterými musí chovatel počítat i při poctivé péči o srst. Kvůli svému osrstění toto plemeno navíc poměrně dost špatně snáší horké počasí, a proto je třeba ve vedrech učinit adekvátní opatření, psa fyzicky šetřit, umožnit mu stálý pobyt ve stínu a zajistit mu dostatek vody.

Żywienie

Zástupci tohoto plemene v drtivé míře oplývají velkou láskou k jídlu, kterou musí zodpovědný chovatel přísně regulovat pro dobro a zdraví svého psa již od jeho nejútlejšího věku. V období růstu je naprosto klíčové dodat štěněti bernského salašnického psa živiny tolik potřebné pro jeho správný vývoj kostí a kloubů, a to v přesně vyváženém poměru. Nezbytnost správné výživy u těchto psů umocňuje inklinace k potenciálním problémům s kostním aparátem, jejichž riziko nevyvážená strava podstatně zvyšuje. Doporučuje se proto vysoce kvalitní superprémiové krmivo, určené přímo pro štěňata velkých plemen, které zajistí správný poměr fosforu a vápníku v přijímané stravě. Při podávání doma připravované stravy je téměř nemožné odhadnout správnou krmnou dávku s vyváženým složením vitamínů a minerálů. Rovněž v dospělosti a pozdním věku je třeba volit krmivo určené konkrétně pro tuto velikostní skupinu psů.

Zdrowie i hodowla

Zdrowie

Průměrná délka života: 7 – 9 let

Bernský salašnický pes trpí stejně jako řada dalších velkých plemen psů zejména na kloubní onemocnění. Nejčastějším dědičně podmíněným onemocněním tohoto typu je dysplazie kyčelního či loketního kloubu (DKK a DLK), na které je povinnost psa testovat. Mezi další u tohoto plemene zaznamenaná onemocnění patří onemocnění chrupavky (retence růstové chrupavky, osteochondróza - OCD), vrozená anomálie páteře (LVT),  Möllerova-Barlowova nemoc (nadměrné zatížení růstových ploten dlouhých kostí), juvenilní osteomyelitida, ektopický ureter a torze žaludku.

Dalšími zdravotními problémy u bernského salašnického psa mohou být selhání ledvin a rakovina.

Warunki dopuszczenia do hodowli

Do chovu mohou být zařazeni psi starší 18-ti měsíců, kteří absolvovali alespoň dvě výstavy (z toho jednu organizovanou KŠSP) a úspěšně splnili podmínky bonitace. Vyloučeni z chovu jsou jedinci vykazující závažné exteriérové vady (chybná základní barva či absence trojbarevného zbarvení, nedostatečně dlouhá srst, zatočený ocas, poruchy očního víčka, modře zbarvené oko, špatný skus zubů, rozštěp nosu) či nežádoucí poruchy chování (bojácnost, agresivita).

Historia i pochodzenie rasy

Pradávný původ bernského salašnického psa lze dohledat až v období starověku. První předkové tohoto plemene přišli na území dnešního Švýcarska patrně s římskými vojsky, která ovládla zdejší usedlé obyvatelstvo v době života legendárního Julia Caesara. Obyvatelé alpské oblasti žili v důsledku podoby přírodního terénu a klimatických podmínek navzájem značně izolovaně, což výrazně nahrálo nerušenému vývoji několika samostatných plemen.

Postupně tak byla vytvořena čtyři příbuzná, vzhledově podobná, avšak svébytná plemena salašnických psů: Bernský salašnický pes, Appenzellský salašnický pes, Entlebušský salašnický pes a Velký švýcarský salašnický pes. Psi charakteristického zbarvení byli v této lokalitě vesměs používáni především k honbě dobytka, hlídání a jako tažní psi. Bernský salašnický pes, který se odlišuje strukturou a typem své srsti, je ze všech čtyř švýcarských plemen celosvětově nejoblíbenější.

Přitom na sklonku 19. století hrozil tomuto plemeni úplný zánik. O jeho záchranu se zasloužil Franz Schertenleib, jenž se zabýval historickým vývojem švýcarských salašnických psů. Schertenleibovi se podařilo vybrat skupinu psů vhodných pro oživení plemene, přičemž vděčným zdrojem mu byla oblast Dürrbachu. Na základě hojného výskytu těchto psů v oblasti se bernskému salašnickému psovi původně přezdívalo „dürrbachský pes“.

V roce 1902 byl bernský salašnický pes poprvé prezentován ve výstavních kruzích. O pět let později, v roce 1907, byl v Burgdorfu založen Švýcarský klub dürrbašských psů. V té době byl rovněž vypracován první standard plemene. O jeho vznik se zasloužil Albert Heim, který se proslavil svou erudovaností nejen v kynologických, ale zejména v geologických kruzích. V roce 1913 byl klub chovatelů přejmenován na Klub bernských salašnických psů.

Wygląd i odmiany

Oficjalny wzorzec

Celkový vzhled Silný pes impozantního vzhledu, větší než střední velikosti, kompaktního vzrůstu a silných kostí, s dlouhou, charakteristicky tříbarevnou srstí.
Důležité proporce K délce těla je výška psa v kohoutku v poměru 9:10, přičemž délka psa je měřena od hrudní kosti k vrcholu kosti sedací. K hloubce hrudníku je výška psa v kohoutku v ideálním poměru 2:1.
Výška Ideální kohoutková výška psi: 67 cm tolerance: +3 cm, -3 cm; fenky: 62 cm tolerance: +4 cm, -4 cm
Pozn. k výšce Ideální výškové rozpětí psa na základě standardu: 66 – 68 cm Ideální výškové rozpětí feny na základě standardu: 60 – 63 cm
Hmotnost psi 50-60 kg; fenky: 40-50 kg
Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem závazně stanovena.
Srst Dlouhá, přilehlá k tělu či s lehkým zvlněním. S patrným leskem.
Zbarvení Základní barva je sytě černá. Na tvářích, nad očima, na hrudníku po stranách a na všech končetinách se vyskytují výrazné hnědočervené znaky. Na hlavě je typický bílý pruh symetrického tvaru. Na hrudi se nachází výrazný bílý znak, tvarovaný do kříže. Preferované je bílé zbarvení tlap, není však nezbytně nutné a má dosahovat maximálně k úrovni zápěstí. Špička ocasu může být rovněž bílá. Přípustné, avšak nepříliš vítané je bílé zbarvení nepatrné velikosti v oblasti týlu a pod ocasem. Velikostně úměrná k celkovému vzrůstu psa, nepříliš těžká.
Lebka Silná, plochá na temeni. Pouze nepatrně klenutá z profilu a zepředu.
Čelová rýha Jenom slabě vyznačená.
Stop Zřetelný, avšak ne strmý.
Tlama Střední délky, značné síly. Nos rovný, nosní houba černého zbarvení.
Pysky Dobře přilehlé, černě zbarvené.
Čelisti, zuby Silný chrup plného, nůžkového skusu, přičemž klešťový skus je akceptovatelný.
Oči Mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy.
Víčka Přiléhající a uzavřená.
Uši Relativně vysoko nasazené, střední velikosti, trojúhelníkovitého tvaru, v klidové poloze přiléhající k hlavě, v pozoru překlopené vpřed. Notně osvalený, adekvátní délky.
Hřbet Silný a rovný.
Bedra Mohutného vzrůstu.
Záď Patrné je jemné zaoblení.
Předhrudí Dobře vyvinuté.
Hrudní koš Hrudní koš značné hloubky a šíře, co největší délky. Žebra solidně vyvinutá, klenutá a zaoblená oválně.
Spodní linie Směrem k pánevním končetinám lehce stoupající tendence. Rovné, a to při pohledu ze všech stran. Silného vzrůstu, solidně osvalené, rovnoběžného tvaru.
Plece Lopatky dlouhé a silné, postavené v šikmém směru.
Nadloktí Dlouhé, šikmo postavené.
Lokty Přilehlé, nejsou vbočené ani vybočené.
Zápěstí Mírně sešikmená.
Přední nadprstí Pevné, z profilu postavené svisle.
Tlapy hrudních končetin Kulatého tvaru, uzavřené. Prsty těsně přilehlé a klenuté. Bez vytočení dovnitř ani ven. Silné, s mohutnými kostmi větší délky. Nejsou úzce postavené.
Stehna Velmi silná, adekvátně dlouhá a notně osvalená.
Kolena Patrné je výrazné zaúhlení v oblasti kolenního kloubu.
Paspárky Odstraňují se. V některých zemích je tato praxe zakázána, potom zůstávají ponechány.
Hlezno Značné šíře a síly, patrného zaúhlení. Není žádoucí vbočení ani vybočení.
Tlapy pánevní Kulatého tvaru, uzavřené. Prsty těsně přilehlé. Nejsou tak klenuté jako tlapy hrudních končetin. Bez vytočení dovnitř ani ven. Pohyb je volný a prostorný. Během poklusu je pohyb končetin rovný a rovnoběžný. Značné délky, tvarem připomínající šavli, dosahující až pod úroveň hlezna. Bohatě pokrytý srstí, relativně vysoko nošený, v klidovém stavu volně visící.

Łatwo pomylić z

Appenzellský salašnický pes Appenzellský salašnický pes Bernský salašnický pes se od tohoto plemena odlišuje typem srsti, kterou má jako jediný zástupce švýcarských salašnických psů nápadně dlouhou. Appenzellský salašnický pes se původně používal jako hlídač kozích stád, v současné době je hlavně věrným společníkem. V porovnání s bernským salašnickým psem dosahuje v dospělosti o něco menšího vzrůstu. Barevně snadno zaměnitelná plemena se liší navzájem charakterem ocasní partie, neboť Appenzellský salašnický pes má ocas narozdíl od bernského salašnického psa zatočený. Spekuluje se proto o vlivu špiců na jeho vývoj. Jedná se o nepříliš rozšířené plemeno, které se mimo Švýcarsko téměř nevyskytuje.
Entlebuchský salašnický pes Entlebuchský salašnický pes má krátkou srst a je vůbec nejmenší ze všech švýcarských salašnických psů. Mimo Švýcarsko je dosti vzácný. Vyznačuje se velmi svalnatou postavou a vděčnou povahou, díky které je v zemi svého vzniku oblíbeným společenským psem. V minulosti byl pracovním psem, jehož hlavním úkolem byla ostraha stád, i dnes je k tomuto účelu občas používán.
Velký švýcarský salašnický pes Velký švýcarský salašnický pes Velký švýcarský salašnický pes má krátkou srst a je zcela největším plemenem z příbuzné švýcarské čtveřice. Pravděpodobně je i nejpůvodnější. Zástupci tohoto vskutku mohutného plemene váží až přes šedesát kilogramů a ačkoliv jsou k lidem přátelští, v kontaktu s ostatními psy můžou při nesprávném vedení vykazovat behaviorální problémy.

Hodowle z tą rasą

Przygotowujemy przegląd hodowli tej rasy.

Szczenięta i ogłoszenia rasy

Przygotowujemy aktualną ofertę szczeniąt tej rasy.

Galeria zdjęć

Przygotowujemy galerię zdjęć tej rasy.