Cane di Canaan

Panoramica

Com'è il Cane di Canaan?

Carattere e attività

Carattere

Kanaánec je povahově velmi milý společník, svou rodinu má velice rád a hodně k ní přilne. Přirozeně je to skvělý hlídač a k cizím lidem je velice nedůvěřivý. Pokud se na zahradě něco šustne, upozorní vás na to štěkotem. Jakmile mu ukážete, že nově příchozí je přítel, za čas se s ním skamarádí.

Má moc rád děti a dobře s nimi vychází, stejně tak s ostatními mazlíčky. Ale pozor vůči cizím zvířatům se projeví jejich loveckých pud. Však také umí pracovat se stádem. Nemá problém ani s jinými psy, ve volné přírodě žije samozřejmě ve smečce, takže ctí hierarchii. Někdy se mohou objevovat potyčky mezi stejným pohlavím.

Toto plemeno má svou hlavu, ale je velmi inteligentní a chápavé. Potřebuje důsledného páníčka s citlivým přístupem. Důležitá je socializace od štěněcího věku, musíte ho seznámit se všemi vjemy, aby byl zvyklý na ruch města a neměli jste v dospělosti problém s bázlivostí. Nečekejte, že je to pes, který bude nadšeně plnit každý povel jako třeba německý ovčák – kanaánec je prostě svůj a musíte mu porozumět, abyste s ním byli schopni vycházet. Hodí se spíše pro pokročilejší páníčky, kteří již mají se psy nějakou zkušenost.

Bisogni ed esigenze

Hodí se spíše do rodinného domku než do bytu. Je velmi šťastný, pokud může dovádět na zahradě, ale pozor, rádi hloubí díry a jsou velmi obratní, takže mohou překonat plot, nebo se podhrabat. Proto je potřeba zahradu dobře zajistit, aby vám pes neutekl. Zároveň byst emu měli dopřát dostatek zábavy. Kanaánec je celkem uštěkaný, jakmile se mihne něco kolem plotu, můžete si být jistí, že vás na to upozorní.

Kanaánce musíte opravdu pečlivě socializovat, každý nedostatek se vám později vrátí, na rušných místech mohou pak působit až plaše. Ideální je vyrážet se štěnětem do města, aby si zažilo všechno, s čím se může potkat.

Cura e alimentazione

Cura

Srst není náročná na péči, stačí jednou týdně pročesat, v období línání je lepší častěji. Jinak má samočisticí schopnost, což znamená, že když se pes ušpiní, obvykle po zaschnutí špína odpadne. Koupání se šamponem tedy není potřeba.

Dále byste měli každý den prohlédnout oči a odstranit z jejich okolí ospalky či případné jiné nečistoty. Občas prohlédněte i uši, ale vzhledem k tomu, že jsou vztyčené, všimli byste si problému na první pohled. Toto plemeno netrpí na zubní kámen, ale preventivně můžete podávat doplňky stravy, které podporují zdravé zuby, nebo je mechanicky čistit.

Jednou měsíčně pak kontrolujte délku drápků a v případě potřeby je zastřihněte. Na tento úkon zvykejte svého psa od štěněte, není to oblíbená činnost, tak ať s tím v dospělosti nemáte problém. Většina drápů se bude zřejmě obrušovat samovolně, ale minimálně pátý dráp, který není ve styku se zemí, určitě ne.

Salute e allevamento

Salute

Kanaánský pes je zdravé plemeno, objevují se u něj tyto neduhy: dysplazie kyčelního a loketního kloubu a také degenerativní myelopatie, ale všechna onemocnění se vyšetřují při uchovnění, doporučujeme tedy vybírat štěně po zdravých rodičích. Je vhodné podávat preventivně kloubní výživu, která pečuje o namáhaný pohybový aparát.

Dále se chovatelé setkávají s rakovinou, která se stále častěji vyskytuje u všech psích plemen.

Storia e origine della razza

Kanaánský pes je historicky velmi zajímavý, jedná se totiž o původní plemeno, které je staré alespoň 4 000 let! Žili po boku izraelských králů, podle archeologických nálezů byli dokonce pohřbíváni (mnoho koster bylo nalezeno v Aškelonu). Kromě panovníků je chovali i běžní lidé, kterým pomáhali s každodenními povinnostmi.

Kromě domestikovaných jedinců žili a v dnešní době kanaánci žijí také divoce jako páriové. I tak se přibližují k lidským obydlím a často se přidávají k Beduínům, kterým pomáhají střežit jejich stáda, nejsou ale drženi proti své vůli.

Přestože během staletí muselo plemeno čelit různým výzvám, tak přečkalo i těžké časy. Příkladem mohou být 80. léta minulého století, kdy se v Izraeli objevila epidemie vztekliny a vláda nařídila, aby byli divoce žijící psi likvidováni. V dnešní době jsou chránění jako národní památka a vakcinováni proti vzteklině jsou i páriové.

Do České republiky byli první jedinci tohoto plemene importováni v roce 2008, od té doby se chovatelská základně mírně rozšířila a rozrostl se také počet chovatelských stanic. Toto zajímavé plemeno si určitě zaslouží pozornost.

Aspetto e varietà

Standard ufficiale

Possibile confusione con

Norský buhund Buhund ja také uznán Mezinárodní kynologickou federací, ale jak už název napovídá, pochází z Norska. Velikost psů je 43 až 47 cm a fen 41 až 45 cm, je tedy menší než kanaánec, který má v kohoutku v rozpětí 50 až 60 cm. Obě plemena mají kvadratický rámec těla. Srst má buhund silnou a bohatou v barvě pšeničné od světlé do žlutavě červené nebo černé s co nejméně znaky. Kanaánec bývá pískový, červenohnědý, bílý, černý či skvrnitý.

Korejský Jindo Dog Jindo je také uznán FCI a patří do pátá skupiny, pyšní se podobně jako kanaánec bohatou historií a pravděpodobně je existuje několik tisíc let. Velikost psů je 50 až 55 cm a fen 45 až 50 cm. Velikostně je tedy mírně menší, jelikož kanaánský pes měří 50 až 60 cm. Srst jinda je lehce odstávající a může být červenobéžová, černá, černá s pálením a žíhaná.

Hokkaido-Ken I toto japonské plemeno je uznáno Mezinárodní kynologickou federací. Má také výrazný pohlavní dimorfismus stejně jako kanaánec. Psi měří v kohoutku 48,5 až 51,5 cm a fenky 45,5 až 48,5 cm, takže podobně jako kanaánský pes na dolní hranici výšky. Barva srsti je sezamová (rovnoměrná směs černých, červených a bílých chlupů), žíhaná, červená, černá, bílá a černá se žlutými znaky.