Cane della Groenlandia

Panoramica

Com'è il Cane della Groenlandia?

Carattere e attività

Carattere

Grónský pes je vytrvalé, temperamentní a samostatné plemeno. Je zvyklý se sám rozhodovat a jednat, k sobě je velice přísný. K cizím lidem je přátelský, a proto se v žádném případě nehodí jako hlídací pes. Ke své rodině je milý, nesmí být agresivní. Nehodí se ovšem jako rodinný mazlíček. Je to tvrdý pes do extrémních podmínek. Nesnáší samotu, ale ve smečce ostatních psů se cítí dobře. V případě, že je veden pracovně, tak se neupíná k žádné osobě, ale bez problému funguje jako samostatná jednotka, i v tomto případě potřebuje mít lidi nebo zbytek smečky na blízku.

Jeho silný lovecký pud se probouzí při lovu polárních medvědů a tuleňů. S ostatními zvířaty nevychází, protože v nich může vidět kořist. Jiní psi mu problém nedělají, jelikož je zvyklý s nimi spolupracovat.

Grónský pes patří k tzv. přírodním plemenům, což znamená že se vyvíjel přirozeně a není přešlechtěn. Zároveň s tím souvisí jeho nesnadný výcvik, který je ovlivněn jeho samostatností. Potřebuje důslednou výchovu a v žádném případě se nehodí pro začátečníky. Ideální je, pokud se může věnovat své původní činnosti – působit v zápřahu.

Bisogni ed esigenze

Saňoví psi jsou známí tím, že potřebují mnoho pohybu a u grońského psa tomu není jinak. Musíte jej dostatečně zaměstnat, ideálně se věnovat jedné z disciplín zápřahu, které jsou detailněji rozepsány v sekci "Pohyb".

Grónský pes špatně snáší vysoké teploty a není vhodné jej při nich zatěžovat. Absolutně se nehodí do bytu, je to pes určený pro celoroční pobyt venku, ale nejlépe s dalšími psy, protože velmi špatně snáší samotu. Má také sklony k vytí a štěkání.

Jeho výcvik není jednoduchý, potřebuje důsledného pána, protože je velmi temperamentní a samostatný. Při procházkách nezapomínejte na jeho lovecký pud a mějte jej neustále pod kontrolou. Jeho přivolání není 100%, je vhodné mít jej na vodítku.

Cura e alimentazione

Cura

Přestože je grónský pes pořádný chlupáč, tak jeho srst nevyžaduje přehnanou péči, stačí pravidelně kartáčovat. V období línání počítejte s velkým množstvím chlupů a častějším vyčesáváním. Jinak je srst tohoto plemene bezúdržbová.

Dalším bodem péče je starost o drápky, ty musíte udržovat krátké, aby pejskovi nepřekážely při pohybu. Při chůzi na tvrdém povrchu dochází k obrušování drápků, i přesto je pravidelně kontrolujte a v případě potřeby zastřhněte speciálními kleštěmi. Nezapomínejte na pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemí. Na stříhání drápků zvykejte svého psa od útlého věku, abyste s tím později neměli problémy.

Pokud se svým psem věnujete zimním sportům, tak věnujte pozornost péči o tlapky. Nejlepší je při pohybu na sněhu používat botičky a polštářky ošetřit speciální mastí.

Nezapomínejte kontrolovat uši, zda se v nich nehromadí ušní maz, pokud ano, tak je nechte vyčistit u veterinárního lékaře, nebo pomocí příslušného přípravku je můžete vyčistit i doma. Je vhodné preventivně bojovat proti tvorbě zubního kamene. Použít můžete doplňky stravy k tomu určené, nebo zuby mechanicky čistit a tím odstraníte zubní plak, jehož hromaděním později vzniká kámen.

Salute e allevamento

Salute

Průměrný věk: 13–15 let

Grónský pes je zdravé a odolné plemeno, po tisíce let byl zvyklý žít v extrémních podmínkách, takže prošel přirozenou selekcí. A v Grónsku stále žijí původní zástupci tohoto plemene, do jejichž krve nebylo přikříženo jiné plemeno.

Aby mohl být pes uchovněn, tak musíte nechat udělat vyšetření požadovaná klubem. Jedná se o rentgeny na určení stupně dysplazie kyčelního kloubu a poté oftalmologická vyšetření na progresivní retinální atrofii (PRA) a kataraktu (zákal). PRA je onemocnění oční sítnice, při kterém odumírají světločivné buňky a končí slepotou. Katarakta je zákal čočky, který zhoršuje vidění. Výše uvedená oční vyšetření se provádějí až před plánovaným krytí a jejich platnost je jeden rok, takže se musí v případě potřeby opakovat.

Storia e origine della razza

Grónský pes patří k prastarým původním plemenům. Údajně pochází z Asie, odkud byl asi před 4 000 lety přivezen do Grónska, kde se stal pomocníkem Eskymáků (Inuitů). Jejich pes musel zastat tvrdou práci od tahání těžkých saní až po lov nebezpečných polárních zvířat (lední medvěd, tuleň) a to vše zvládat v extrémních podmínkách. Díky tomu se jedná o velmi houževnaté plemeno.

Eskymáci v podstatě řidili chov svých psů tak, že pokud se objevil agresivní jedinec, tak nejen že byl vyřazen z dašího chovu, ale takový pes byl zabit. Proto mají grónští psi výbornou povahu. O přirozenou selekci se postarala příroda sama, protože tamní podmínky mohli přežít jen ti nejsilnější.

Díky tomu, že je Grónsko izolované, tak nedošlo ke křížení původních psů s jinými plemeny, a proto se grónský pes dochoval ve své přirozené podobě. Až v 18. století se na ostrov dostali Dánové, kteří zde postavili své osady. V dnešní době je Grónsko sice samosprávným celkem s vlastní vládou, ale náleží pod Dánské království.

Během 19. století se rozšiřovaly polární výpravy a mnozí slavní badatelé vyrazili do Grónska (např. Fridtjov Nansen). K cestování se hojně využívala psí spřežení, protože to byl v těchto končinách nejlepší a hlavně nejspolehlivejší způsob přepravy. Grónští psi rozhodně doprovázeli Amundsena při jeho expedici na Jižní pól, i když v té době se jednotlivá plemena neřešila. S jistotou můžeme říct, že grónští psi se účastnili expedice Transantarctica – z 36 psů, které připravil Will Steger bylo 9 čistokrevných grónských psů.

Začátek chovu v tehdejším Československu začal v roce 1989, kdy byla panem Zdeňkem Šlechtou dovezena již nakrytá fena z Dánska. První se vrh se tedy narodil ve stejném roce a zakladatelkou chovu se stala fena Averod's Merak.

Aspetto e varietà

Standard ufficiale

Possibile confusione con

Lapinkoira Laponský pes se liší především v kohoutkové výšce, jeho velikost je u fen ideálně 43 cm a u psů 49 cm a bude působit drobnějším dojmem. Fena grónského psa má měřit 55 cm a více a pes dokonce nad 60 cm. U lapinkoiry je dovolené jakékoliv zbarvení, ala základní barva musí být dominantní, i grónský pes může mít jakoukoliv barvu kromě bílé. Obě plemena sice sdílí stejnou skupinu FCI, ale každé má jiné využití. Grónský pes je vytrvalé pracovní plemeno vhodné do zápřahu a patří do sekce saňových psů, posláním laponského psa je střežení sobích stád a řadí se k severským pasteveckým a ovčáckým psům.

Sibiřský husky Sibiřský husky je z obou plemen známější představitel saňových psů. Velikostně jsou si velice podobná, liší se pouze pár centimetry. U huskyho si většina z nás vybaví typickou masku v obličeji. Zbarvení je možné od bílé až po černou s různými znaky v obličeji. Grónský pes má povolenou většinu barev kromě bílé. Zatímco u huskyho se objevují modré oči, nebo každé oko jiné, tak u grónského psa je to považováno za vylučující vadu z chovu.

Východosibiřská lajka Východosibiřská lajka se od grónského psa liším nejen svým využitím. Obě plemena sice patří do páté skupiny FCI, ale lajka se řadí k severským loveckým psům, kdežto její kolega je v sekci saňových psů. Velikostně jsou plemena téměř totožná a neliší se příliš ani v možném zbarvení – i když je pro lajku nejtypičtější černá s pálením, tak se může vyskytnout i ve strakaté variantě s různými skvrnami.