Tibeti terrier

Áttekintés

Milyen a Tibeti terrier?

Jellem és aktivitás

Jellem

Tibetský teriér je pes plný energie, který se hodí do aktivní rodiny, protože má velmi rád pohyb, přestože v názvu má „teriér“, tak je potřeba si uvědomit, že je to hlavně pastevecký pes se smyslem pro zodpovědnost. Venku se nemusíte bát pustit ho na volno, protože se bude držet u vás. Vzhledem k tomu, že je zvyklý hlídat stáda, tak lovecký pud nemá příliš vyvinutý.

Je to ideální společník do rodiny s dětmi, ke kterým se chová velmi mile. Nemá problém vycházet ani s ostatními domácími zvířaty, ale je ideání pokud s nimi žije od štěněčího věku, aby si na sebe mohli vzájemně zvyknout. K ostatním psům může být trochu temperamentnější. Je to dobrý hlídač, takže na nově příchozí vás vždy upozorní a k cizím je rezervovaný.

Výcvik není složitý, protože tibeťan je inteligentní a učenlivý. Svou rodinu má moc rád a bude poslouchat všechny. Výchova by měla probíhat s citem, ale dostatečně důsledně. Toto plemeno umí být samostatné, proto je potřeba mu ukázat, kdy to není žádoucí. Nemá rád samotu a nejraději bude neustále s vámi, od mala ho musíte učit, že musí vydržet doma sám, než přijdete z práce, aby třeba neobtěžoval sousedy štěkotem, nebo vám neničil interiér. Ale je velmi chápavý a moc dobře bude vědět, co se od něj očekává.

Igények és követelmények

Tibeťák je velmi přizpůsobivé plemeno a šťastný bude všude, kde může být se svým páníčkem. Co se týká bydlení, tak s vámi může bydlet v bytě i domku se zahradou, ale pozor, není vhodné, aby měl svůj kotec, kam ho budete zavírat. Tibetský teriér potřebuje hlavně vaši lásku a kontakt s vámi. Nemá rád samotu, ale naučí se váš režim, a když budete muset do práce, počká, než přijdete domů.

Je to aktivní pes, který má velmi rád pohyb, ale nemusíte s ním nutně chodit běhat. Pro jeho milou povahu si jej často pořizují senioři. V tom případě je nutné nechat ho na procházce pořádně proběhnout, nebo vydovádět s jinými psy – je nekonfliktní a rád se zapojí do každé hry.

Gondozás és táplálás

Gondozás

Tibeťák je dlouhosrsté plemeno, takže rozhodně budete muset alespoň 2krát týdně sahat po kartáči a pořádně rozčesávat, aby se na srsti netvořily chuchvalce, které už nikdo nerozčeše, a pomohou jen nůžky. Není nutné často šamponovat, jelikož srst má relativně samočistící schopnost, ale pokud se už rozhodnete umýt, tak nezapomeňte i na použití vhodné kosmetiky, která bude o srst pečovat. Pokud máte doma výstavního jedince, tak bude péče o srst náročnější a je vhodné se poradit s chovatelem, co všechno to obnáší. Kontrolovat byste měli srst v uších a také mezi polštářky, a v případě potřeby zkrátit.

Důležité je pěčovat o chrup, nejlepší je zuby mechanicky čistit speciálním kartáčkem, na to byste měli svého psa zvykat od štěněčího věku. Zabráníte tak usazování plaku a následnému vzniku zubního kamene. Používat můžete i různé doplňky stravy, oblíbená je mořská řasa kelpa.

Dalším bodem péče je kontrola délky drápků. Je potřeba je pravidelně zastřihovat, aby nepřerůstaly a neznesnadňovaly psovi chůzi. Na stříhání slouží speciální kleštičky. Určitě by měly být součástí vaší výbavy, ale pozor, většina psů nemá stříhání drápů v oblibě, proto je na to zvykejte od útlého štěněčího věku, abyste s tím v dospělosti neměli starosti.

Egészség és tenyésztés

Egészség

Průměrná délka života: 13 - 15 let

Tibetský teriér není příliš náchylný na nemoci. Co se týká genetických onemocnění, tak ty, které se u tibeťáka objevují, jsou u chovných jedinců testovány. Pokud si tedy koupíte štěně po rodičích, kteří jsou v pořádku, pravděpodobnost výskytu nemoci je nízká, ale genetika je mocná čarodějka a geny mohou přeskočit i nějakou generaci.

Co se týká pohybového aparátu, tak je to dysplazie kyčelního kloubu. V současné době je také doporučení testovat luxaci patelly (čéšky), která se vyskytuje hlavně u menších plemen, ale k uchovnění to zatím není povinné.

Dále se provádějí vyšetření na dědičné oční vady, které dříve nebo později vedou k oslepnutí psa. U očí ještě zůstaneme, objevit se může primární luxace oční čočky, což je v podstatě vychýlení čočky, ale výskyt podněcujícího genu se dá snadno ověřit vyhotovením DNA profilu, stejně jako u onemocnění neuronální ceroidní lipofuscinózy psů, což je neurologická degenerativní choroba, která ničí nervové buňky. Pokud má jedinec výsledek „clear“, tak je čistý a gen nenese, ale může být také přenašeč „carrier“, v tom případě musí být při chovu spojen s protějškem, který je čistý. U štěňat se pak tyto nemoci neprojeví, maximálně budou přenašeči.

A fajta története és eredete

Historie tibetského teriéra sahá opravdu hluboko. Psi podobného typu se chovali v oblasti Himalájí, a to konkrétně v tibetských klášterech, kde byli bráni za posvátné. Jednalo se o bíle zbarvené psy, kterým se říkalo sengge, což znamená sněžný lev. Sloužili jako dar a měli přinášet štěstí, nebylo možné si je koupit. Věnovali se také své hlavní činnosti, a to pastevectví, ale postupně je nahrazovali odolnější psi typu mastifa, kteří dokázali stádo chránit i před predátory.

První tibetští teriéři se do Evropy dostali až ve 20. století. Prvního tibeťáka přivezla, konkrétně do Anglie, paní doktorka Greigová, která ho dostala darem, když působila v Asii a zachránila život pacientce. Plemeno se jí velmi zalíbilo a podařilo se jí dostat i psa a mohla tak odchovat první štěňata. První vrh se narodil v roce 1924 a později si Greigová založila chovatelskou stanici a dále se chovu tibetských teriérů věnovala.

Angličani však tibeťáka špatně pojmenovali jako teriéra, a to na základě jeho temperamentu, i když s teriéry nemá nic společného. Je příbuzný s jiným chrámovým psem – lhasa apso, a proto by jeho správnější pojmenování znělo pravděpodobně tibet apso (ale ve 20. století jste mohli slyšet i lhasský teriér).

Do České republiky byli první tibetští teriéři importováni až v roce 1972 a od té doby stoupá jejich obliba, i když je stále řadíme spíše k málopočetným plemenům.

Megjelenés és változatok

Hivatalos standard

Könnyen összetéveszthető

Lhasa Apso Velmi podobný je psík pocházející také z Tibetu, a to lhasa apso. Historie obou plemen je provázaná a patří do stejné skupiny FCI ke společenským plemenům. Lhasa apso je znatelně menší, ideální kohoutkovou výšku má stanovenou na 25 cm. U tibeťáka je výška v kohoutku 36 až 41 cm. Srst je na první pohled velmi podobná, a to i ve zbarvení. Obě plemena mají hustě osrstěný ocas nesený nad hřbetem, který může být zakončený háčkem.

Pekingský palácový psík Pekingský psík je také společenské plemeno, na rozdíl od tibeťáka je výrazně menší, i když kohoutkovou výšku standard neudává, najdeme tam však hmotnost a ta je kolem 5 kg. Palácoví psíci jsou malí, mohutní a zavalití. Mají hustou srst s límcem a připomínají malého lva. Zbarvení je přípustné ve všech barvách kromě hnědé a albínů, jedinci mohou být i vícebarevní.

Havanský psík Havanský psík nepochází z Asie, ale to neznamená, že na první pohled není tibeťákovi podobný. Spojuje je hlavně dlouhá srst a podobné vzezření. Havaňák má kohoutkovou výšku od 23 do 27 cm a tibeťan od 36 do 41 cm. Havanský psík se vzácně vyskytuje v čistě bílé barvě, spíše je plavý, černý, hnědý, tabákový či rudohnědý a připouští se tříslové znaky.