Szibériai husky

Áttekintés

Milyen a Szibériai husky?

Jellem és aktivitás

Jellem

Jeho vzhled připomíná některým lidem divokého vlka. Mnozí žasnou nad netypickou barvou očí tohoto atletického psa, zvlášť pokud potkají zástupce plemene, jenž má každé oko zbarvené jinak. Nepřehlédnutelný sibiřský husky je bezpochyby všeobecně obdivovaným psem. K masovému rozšíření tohoto plemene nedošlo snad jedině z důvodu jeho velkých nároků na pohyb a špatné snášenlivosti vysokých teplot, což ztěžuje chov sibiřského huskyho v bytových podmínkách.

Ačkoliv se jedná o silného psa, který dokáže svým zevnějškem budit respekt, neobstojí sibiřský husky příliš v roli hlídače. Má totiž vrozenou přátelskou a laskavou povahu, která je chovateli a obdivovateli plemene vysoce oceňována. Je odjakživa zvyklý být ve smečce, takže kontakty s cizími psy pro něj při správné socializaci a výchově nepředstavují problém. Naopak je vhodný pro život po boku více psů. Kromě štěkání se sibiřský husky dorozumívá prostřednictvím vytí, které může být ve větší míře obtěžující pro netolerantní sousedy.

Sibiřský husky je velmi společenský a vysoce aktivní pes. Dlouhé hodiny o samotě a nedostatek činnosti rozhodně nejsou nic pro něj. Zpravidla bývá poslušný, ale pokud ho něco při běžné procházce zaujme, dokáže občas poměrně rychle zapomenout na dobré vychování. V dospělém věku je sibiřský husky elegantní a důstojný pes, ale zároveň i nadále hravý. Během sportovního vyžití, které je pro něj největším smyslem života, jsou pro něj typické obrovská horlivost a soutěživost.

Gondozás és táplálás

Gondozás

Výchova sibiřského huskyho není snadnou záležitostí. Zástupci tohoto plemene jsou smečkoví psi, kteří potřebují mít jasně vymezené mantinely a nesmí být na pochybách o tom, kdo je ve smečce vůdcem. Jejich pán musí být vyrovnaný jedinec s přirozenou autoritou, který se nikdy neuchyluje ke zkratovitému jednání a nespravedlivým tvrdým trestům. Se psem je třeba od samého počátku budovat úzký vztah a nepodcenit ranou socializaci ani důkladné vštěpení základních povelů. Sibiřský husky dokáže být dost tvrdohlavý. Nelze ho plně doporučit začínajícímu chovateli.

Mnozí zástupci tohoto plemene inklinují k častým útěkům za dobrodružstvím. Důvodů takového jednání může být více. Na vině je jednak veliká vrozená zvídavost sibiřského huskyho, jenž se rád vydává po stopě něčeho zajímavého obzvláště v situacích, kdy není dostatečně zaměstnán a tudíž se nudí. Dalším faktorem je velký lovecký pud těchto psů. Jakmile sibiřský husky ucítí potencionální kořist, je pro něj navýsost obtížné tomuto lákavému volání odolat. Stává se náhle hluchým k povelům svého majitele, ačkoliv si ještě před chvílí při tréninku v klidném prostředí bez pachových vjemů počínal naprosto ukázkově. Mezi priority během výcviku by měla rozhodně být ukázněná chůze na vodítku, neboť chodit s tímto psem na volno je občas dosti riskantní počin.

Sibiřský husky není pes pro někoho, kdo mívá v práci pravidelně dlouhé přesčasy. Zástupci tohoto plemene špatně snáší samotu a při dlouhodobém odloučení od své smečky propadají frustraci a můžou vykazovat destruktivní sklony, stejně jako někteří zástupci jiných plemen. Zoufalý a ponechán svému osudu, bez dostatečného fyzického a mentálního vyžití, volí jako objekt svého zájmu pro vybití své nahromaděné energie a ventilaci stresu pes vše, co se mu naskytne. A nevybouřený sibiřský husky má opravdu hodně energie. Dokáže vytvořit spoušť na zahradě i v interiéru.

Každý majitel sibiřského huskyho by měl počítat s velkou nadílkou všudypřítomných uvolněných chlupů. Především v době línání, kdy se psovi mění kompletně celá podsada. V tomto období je dobré vyčesávat srst denně, po zbytek roku postačí kartáčování zpravidla jednou týdně. Obecně ale platí, že psi chovaní v teplejších podmínkách línají více. Jestliže tráví sibiřský husky většinu času v teple uvnitř domu, pravděpodobně bude línat výrazně více než psi žijící ve venkovním prostředí.

Sibiřský husky nemusí být často koupán. Nicméně, jako skoro každý pes je schopen se i tento atletický elegán čas od času vyválet v něčem atraktivním pro něj a méně již pro jeho páníčka. V takové situaci volíme kvalitní šampon pro psy. Zvýšenou pozornost věnujeme péči o tlapky psa, které jsou při náročných sportovních aktivitách dosti zatěžovány. Nezapomínáme na pravidelnou kontrolu zevního zvukovodu, stříhání drápků a čištění chrupu dvakrát až třikrát týdně.

Egészség és tenyésztés

Egészség

Průměrná délka života: 11 – 14 let.

Zástupci plemene sibiřský husky se obvykle těší dobrému zdraví a dožívají se v průměru relativně vysokého věku. Stejně jako u jiných plemen se však i u těchto psů vyskytují některé specifické choroby v hojnějším počtu než jiné zdravotní problémy. Jedná se zejména o některá onemocnění očí, která jsou obvykle předávána na dědičném základě (korneální dystrofie, šedý zákal a generalizovaná progresivní retinální atrofie), dysplazii loketního a kyčelního kloubu, sníženou funkci štítné žlázy, von Willebrandovu nemoc nebo kryptorchismus.

A fajta története és eredete

Četné podrobnosti z historie tohoto starobylého psího plemene nebyly dosud přesně objasněny. Jak již samotný název plemene napovídá, pochází sibiřský husky z oblasti Sibiře. Jedním z místních kočovných kmenů byli Čukčové. Tito lidé se v rámci své potravní strategie často přesouvali z místa na místo. I když shromažďovali jen nezbytně nutný majetek, vlastními silami by ho v drsném prostředí nebyli schopni efektivně a bez naprostého vyčerpání přepravovat dle aktuální potřeby.

Vydatnou pomoc jim při jejich kočovném způsobu života poskytovali tažní psi, kteří zároveň majetek svých pánů pečlivě střežili. Psi pracovali v zápřahu ve skupině od dvou do deseti jedinců. Temperamentní a houževnatí huskyové představovali pro sibiřské Čukče nenahraditelné pomocníky i v mnoha dalších ohledech. Byli využíváni při ostraze sobích stád i při lovu. Bylo taktéž zcela obvyklé, že psi dělali společnost dětem, které za chladných nocí zahřívali svým vlastním tělem.

V průběhu 19. století zaujal sibiřský husky místní podnikavé obchodníky s kožešinami. Na počátku 20. století se s nimi dostali první zástupci plemene na území USA. William Goosak z Ruska přihlásil v roce 1909 deset huskyů na závod psích spřežení na Aljašce, kde jeho psi okamžitě způsobili velký rozruch a nadšení. V přibližně stejném období se do USA dostali další huskyové se Skotem Foxem Ramsayem a o několik let později přivezl zástupce plemene do Ameriky dobrodruh Olaf Swenson.

Sibiřský husky začal mít na Aljašce pro své pány stejně nepostradatelnou úlohu jako kdysi jeho předkové v mateřské zemi pro Čukče. Podnikavci, kteří přišli do mrazivé země ve vidině snadného získání neobyčejného bohatství, brzo okusili do té doby nepředstavitelné strádání. Zlatá horečka byla v plném proudu, ale štěstí se neusmálo na každého. V neúprosném mrazu byli psi mnohokrát jedinými spojenci proti přírodním živlům. Vedle praktického využití zlatokopové s oblibou pořádali závody psích spřežení, které mohly vítězi přinést vysokou prestiž.

Od třicátých let 20. století se chov huskyho postupně cíleně rozděloval na linii výstavní a sportovní. V zásadě platilo, že u psů chovaných pro sportovní využití byla vždy preferována lehká tělesná stavba, zajišťující maximální rychlost psa při stávajícím zachování perfektní vytrvalosti jedince. V roce 1930 byl americkým chovatelským klubem oficiálně přijat standard plemene. O devět let později bylo plemeno uznáno také v Kanadě. Sibiřský husky se v této zemi těší tradičně velké popularitě.

Megjelenés és változatok

Hivatalos standard

Könnyen összetéveszthető

Aljašský malamut Aljašský malamut je celkově mohutnější, těžší a vyšší než sibiřský husky. Tento pes oplývá ještě větší fyzickou silou. Stejně jako sibiřský husky je na pohled důstojný, zároveň však i v dospělém věku hravý. Zatímco sibiřský husky může mít různě zbarvené oči, u aljašského malamuta jsou přípustné oči pouze hnědé. Oproti zástupcům plemene sibiřský husky má malamut delší osrstění. Typické je také zřetelnější zatočení ocasu. Obě plemena mají společný výrazný pohlavní dimorfismus.

Západosibiřská lajka Toto lovecké plemeno je v Rusku velmi oblíbené. Přestože je západosibiřská lajka dosud využívána hlavně při lovu, osvědčil se tento pes stejně jako sibiřský husky rovněž při tahu spřežení. Rusové západosibiřskou lajku běžně používali i při pokusech týkajících se zdravotnictví a ruského vesmírného programu. Zástupce tohoto plemene může být o něco větší než sibiřský husky a liší se i v dalších tělesných proporcích. Povolena je pouze hnědá barva očí, přední tlapy jsou o něco větší než zadní. Oproti dobráckému huskymu je západosibiřská lajka ostražitá a rezervovaná k neznámým lidem.