Bílý švýcarský ovčák

Přehled

Jaký je Bílý švýcarský ovčák?

Povaha a aktivita

Povaha

Bílý švýcarský ovčák se těší velké oblibě zejména kvůli své povaze. Je to skvělý společník, hodí se do rodiny. Má moc rád děti, chová se k nim mile a bude pro ně skvělým kamarádem a nemá problém přijímat od nich povely. Svou rodinu miluje, ale k cizím lidem se chová rezervovaně, ale není agresivní, bojácný či nervózní. Je to dobrý hlídač a na návštěvu vás upozorní štěkotem. S ostatními psy nemá problém, jelikož nemá sklony k dominanci, ale měl by s nimi být v kontaktu od malička.

Je inteligentní a dobře se učí, takže jeho výcvik není složitý, ale musíte svého bílého ovčáka dostatečně motivovat. Je to velmi pozorný a klidný pes. Ovšem je nutné počítat s jeho temperamentem. Je to citlivý pes a kvůli tomu může někdy mít sklony k bázlivosti, proto je nutná důsledná socializace od štěněčího věku. Při výcviku s ním musíte zacházet jemně a ideálně jej vychovávat pozitivní motivací.

Někteří jedinci mohou mít silnější lovecký pud, proto je důležité vypilovat přivolání a snažit se zabránit krizovým okamžikům, kdyby pro něj utíkající zvěř byla větší motivací než návrat k páníčkovi.

Potřeby a nároky

BŠO není tolik náročný na běžnou péči o srst, ale vyžaduje dostatek pohybu a zaměstnání. Potřebuje být na blízku své rodině. Šťastný bude v domě se zahradou, na kterou bude mít neustálý přístup. Bydlet může uvniř i venku, ale tam je nutné, aby nebyl neustále sám, protože by tím trpěl.

Výcvik není obtížný, a proto si bílého ovčáka mohou pořídit i začátečníci. Je nežný a citlivý a tak k němu musíte přistupovat i vy. Zapomeňte na hrubost a raději si připravte kapsu plnou pamlsků a trpělivost. Přes pozitivní motivaci naučíte svého psa vše, co potřebujete.

Bílý švýcarský ovčák potřebuje dostatek pohybu a vyžití, hodí se pro mnoho kynologických sportů, protože je poměrně všestranný.

Péče a výživa

Péče

Přestože je srst samočistící, tak vyžaduje vaši pozornost – záleží i na tom, zda máte BŠO s dlouhou nebo středně dlouhou srstí. V prvním případě jsou chlupy jemnější a po venčení v nich najdete více nepořádku (větviček atd.), vhodné ja častější česání. U druhého typu stačí jednou týdně srst vykartáčovat. Pokud nastane období línání, tak se připravte na velké množství bílých chlupů, které budou úplně všude. nutné je každodenní vyčesávání kvalitním kartáčem. Při koupání mějte na paměti, že hustá srst poměrně dlouho schne.

Pozornost byste měli věnovat i drápům. Větší plemena si je často přirozeně obrousí při chůzi na tvrdém povrchu, ale pozor na paspárek, který není ve styku se zemí a může mýt tendence k nepříjemnému zarůstání.

Již od štěněte byste měli svého bílého ovčáka zvykat na ošetřování uší, očí a zubů. Aby v případě potřeby něbyl problém s manipulací. Uši prohlížejte jednou za čas a v případě potřeby vyčistěte pomocí speciálních kapek, nebo to nechcet provést veterinárního lékaře. Chrup psů je náchylný na zubní kámen, ale nejvíce rizikovou skupinou jsou malá plemena. Svému BŠO můžete zuby preventivně čistit kartáčkem, zabráníte tak usazování zubního plaku a následné tvorbě kamene, dají se používat i různé doplňky stravy a kosti na okus.

Zdraví a chov

Zdraví

Průměrný věk: 12–14 let

Bílý švýcarský ovčák je relativně zdravé plemeno, stejně jako podobná plemena může trpět dysplázií loketního a kyčelního kloubu. Na obě nemoci jsou však při uchovnění vyžadovány rentgeny končetin a následná posouzení stupně DLK a DKK.

Objevit se může degenerativní myelopatie (DM) známá zejména od německých ovčáků, jedná se o genticky podmíněné onemocnění míchy a postupně způsobuje ochrnutí zadních nohou. V dnešní době je možné provést vyšetření z krve a zjistit, jak na tom pes je (může být zdravý, přenašeč a nemocný). V České republice se nevyskytuje příliš nemocných psů, ale někteří přenašeči ano. Pak je nutné volit takové spojení, aby jeden z páru byl zdravý a narodila se zdravá štěňata a přenašeči.

Vzhledem k bílému zbarvení, které může být doprovázeno některými nemocemi, musíme zmínit dědičnou hluchotu. Na její odhalení existuje tzv. Baer test, který se provádí v anestezii, protože jedinec musí být v klidu. V chovu je vhodné používat psy a feny, kteří jsou oboustranně slyšící, tímto se výrazně snižuje číslo jednostranně či oboustranně hluchých štěňat ve vrhu.

Dalším onemocněním, které se může objevit je tzv. mnohočetná léková rezistence (MDR1). Jedná se o citlivost na určité léky. Při jejich podání přichází kolaps jedince, který může skončit smrtí. Nejvíce jedinců postižených touto mutací genu je mezi kóliemi, u BŠO se nejedná o příliš vysoké číslo. Opět je možné psa vyšetřit, abyste věděli, jak na tom je. V České republice není vyšetření povinné, ale v některých státech ano.

Syndrom Cauda Equina (SCE) je opět onemocnění páteře (míšních nervů) v oblasti beder. Vrozená forma se příliš nevyskytuje a získaná je opět známá zejména u německých ovčáků.

Historie a původ plemene

Bílý ovčáci jsou tady již dlouho, ale až do roku 1879 o nich nejsou žádné výraznější zmínky. To se změnilo po roce 1879, kdy se narodil bílý německý ovčák Greif, jehož majitelem byl baron von Knigge. Tento pes se účastnil výstav v Hanoveru během let 1882–1887. Stal se krycím psem a jeho vlkošedé dceři se narodil v roce 1895 slavný ovčák Hektor Linkshrein – ten byl jako první jedinec zapsán do plemenné knihy německých ovčáků. Jak je zřejmé, bílý ovčák je úzce spjat s moderní historií německých ovčáků.

Bílí ovčáci byli oblíbení u šlechty, chovali je Habsburkové i Hohenzollernové. Počátkem 20. století byli první zástupci plemene (jak bílí, tak barevní) importováni do USA slečnou Anne Tracy, která zde v roce 1913 založila Klub německých ovčáků. V Americe došlo k rozdělení chovu bílých a barevných německých ovčáků. V Evropě naopak docházelo k útlumu bílých ovčáků – po druhé světové válce byli bílí psi na výstavách diskvalifokováni a problémy s chovem se přikládali jim. V roce 1968 došlo ke změně standardu německých ovčáků a vyškrtnutí bílé barvy. Amerika tento úkon převzala. Ovšem byly založeny kluby, které se dál zabývaly chovem pouze bílého ovčáka.

V roce 1970 byl z Ameriky paní Agátou Burch přivezen do Švýcarska bílý ovčák, který se jmenoval Lobo a narodil se ještě před zákazem bílé barvy u plemene. Přestože byl zapsán do plemenné knihy, stála u něj poznámka, že nesmí být použit v chovu. Jeho majitelka později importovala ještě bílou fenu a v roce 1973 se jí narodil první vrh z tohoto spojení. Vrh byl zapsán do registru. Postupně se objevilo více chovatelů, kteří chovali bílé ovčáky. Jako samostatné plemeno se bílí ovčáci začali zapisovat až v roce 1991.

První bílý ovčák byl do České republiky dovezen v roce 1992 paní Hessovou.

Vzhled a variety

Variety

Oficiální standard

Možná záměna

Saarloosův vlčák V úvahu přichází saarloosův vlčák, jehož výška se pohybuje v rozmezí 60–70 cm u fen a 65–75 cm u psů, kromě typického vlčího zbarvení se můžeme setkat i s krémovými až bílými jedinci. Jeho srst se skládá s podsady a krycí srsti, ale není dlouhá jako u BŠO.

Mudi Dalším podobným představitelem je mudi, ovčácké plemeno pocházející z Maďarska. Tento pes je menší než BŠO, jeho kohoutková výška se pohybuje kolem 40–45 cm. Mudiho tělo je pokryto hustou a jemnou srstí, která může mít i bílou barvu.

Slovenský čuvač Čuvač patří do první skupiny k ovčáckým plemenům stejně jako švýcar, srst je na první pohled také podobná. Čuvač je větší a mohutnější, ale hlavním rozeznávacím znakem je postavení uší – zatímco BŠO má uši vztyčené a zašpičatělé, tak čuvač má svěšené se zaobleným okrajem.

Samojed Samojed je švýcarovi podobný hlavně typickou bílou srstí. Není to ovčácké plemeno, ale saňový pes s robusní postavou a huňatou srstí. Na ocase má bohatý praporec. Výraz samojeda na první pohled přátelský a vypadá to, jako kdyby se usmíval. Samojed nesdílí s BŠO stejnou FCI skupinu, ale patří ke špicům a primitivním plemenům.